|
| pĝihlášen uživatel: anonym login |
Život je otázkou priorit
| Moc článků tady nepřibývá, takže jsem se rozhodla sem zase něco napsat. Pro mě to bude takový vylití srdíčka nebo vypsání z depky, pro někoho třeba článek pro zasmání, jak sem vlastně blbá.
Když jsem se s panem G. Sestěhovali do mého ghetího bytu, mluvila jsem o tom, že strááášně chci děti, klidně budu i svobodná matka… a pan G prohlásil, že děti nechce. Vzhledem k tomu, že počátek našeho vztahu byl trochu netradiční, zbytečně jsem se nenechala otrávit. Čas letěl, já neustále navštěvovala těhotné kamarádky, občas pohlídala, večer uspala a občas se doma zmínila o tom, že bych chtěla taky nějaký ty děti vlastní…. A ono nic. Asi před půl rokem proběhla závažná debata já ty a naše děti a ukázalo se, že pan G si vůbec nepřipouštěl, že bych kdy nějaké chtěla, nebo dokonce že bych je chtěla hned. Prostě všechno to, co jsem dělala, vypadalo jako legrace (z jeho pohledu). Takže po závažné debatě jsme se „dohodli“. Prostě pan G určil termín, kdy je ochotný mi vyjít vstříc a šmytec. Líbí, nelíbí, nikoho nezajímá. To za dohodu bohužel nepovažuji, protože na můj názor se mě nikdo neptal, a když jsem ho přesto řekla, nebyl brán v potaz. Takže mám jen takový neurčitý příslib, že by jako jednou, někdy… A mě to prostě přijde málo. Častěji a častěji se setkávám s otázkou, kdy už budeme mít nějaký děti a mě už došly výmluvy. Už mě nenapadá, co si mám vymyslet. Pomalu začínám říkat pravdu. Já děti chci, ale jaksi není s kým. Zeptejte se u kolegy. Před lepšíma kamarádkami už to nezvládám a klidně se i rozbrečím. Většinou to skončí tím, že si doma v tichosti pobrečím do polštáře, aby o tom nikdo nevěděl, případně si pobrečím nahlas. Smysl to má stejný. Takže momentálně řeším dilema, jestli nadále setrvávat ve fungující vztahu s panem G a doufat, že se to časem zlomí a ještě nebude pozdě, případně pokud bude pozdě, já to zvládnu rozdýchat a on si nevzpomene, že s mladší to půjde bez problémů, a nebo začít lovit v nových vodách a doufat, že s tím dalším třeba zadaří. Případně se mám vykašlat na možnost A i B a rovnou se jít nahlásit na psychotesty na maminku do SOS dětských vesniček a doufat, že projdu. Na závěr bych chtěla napsat, že mi pan G až na pár drobností přijde naprosto úžasnej. Je to nejlepší chlap, kterého jsem poznala (samozřejmě mimo mého úžasného taťuldy), ale prostě bojkotuje moje mateřský pudy. No a mám strach, že je bude bojkotovat tak dlouho, že už se nebude dát řešit a z milovaného člověka se stane ten, koho budu do smrti nenávidět. A teď nevim, jak dál… |
| Datum :09.05.2007_14:13:55 Autor èlánku : Ivet |
