| 15.06.2007_10:04:16 |
| ||
| jinak půjde z domu ! |
| ||
| jo tak to je v tom případě jiná |
| ||
ve třinácti bude úspěšná modelka co mi bude vydělávat na důchod... |
| ||
| Dalimile výbornej komentář. To je přesně vono, svoboda, volnost, pohoda, peníze. Prostě zodpovědnost, který už se člověk nikdy nezbaví.
Akorát s tim dluhem příštím generacím bych byl vopatrnej, počkej až se ti narodí po Klárce krásná dcerka a doroste třinácti let    |
| ||
| on na to chlap kouká většinou jinak, má pocit že mu dítě víc vezme ( čas,peníze, pohodu...)než dá a brání se co může. V našem případě musela vzít Klárka věc pevně do rukou a ptát se.
Kdy ? proč za rok ? co se za ten rok změní ? říkáš že se ještě necítíš, za rok se budeš cítit ? já nemůžu čekat.... nebylo to žádné tlačení, spíš vážná debata. Nakonec jsem souhlasil a teď;, 2 měsíce před porodem jsem rád že jsem to udělal.Člověk nesmí být sobec, nás přivedly rodiče na svět a my to našim dětem dlužíme, tak to cítim já |
| ||
Ivčo, tak se neplánuju dohadovat, ale přečti si pozorně název článku... přesně o tom to je. Prostě jsem přehodnotila svoje životní priority. Už pro mě není to nejdůležitější, že jsme spolu spokojený... Ale to, že je jedinej, kdo mi říká mámo 
Já Groulu chápu... chápu ho už dost dlouho a moje brečení do polštáře mi začíná přerůstat přes hlavu. Proto to musím řešit. |
| ||
Ivčo, já vím, že pokud budu pasivně čekat a doufat... může se mi klidně stát, že žádné děti mít nikdy nebudu... jedné mé známé její manžel řekl, že když chtěla děti, měla si vzpomenout včas. Takže je jí 50 a má smůlu... ani s tím chlepam už to není, co to bývalo. Vzala si rozvedenýcho chlapa se dvěma dětma, snažila se, aby děti nepocítili to, že je tatínek opustil... a čekala, že to menžela časem napadne... Nenapadlo a když sebrala odvahu a řekla to nahlas, tak už bylo pozdě  ... já prostě nehodlám na nic pasivně čekat. Pokud to bereš jako nůž na krk, tak to asi je. Prostě nemůžu čekat leta, abych zjistila, že na děti si musím najít někoho jinýho. |
| ||
OK, nemám náladu se dohadovat. Máš pravdu, ani já nechci zůstat bezdětná a "odsuzuji" svou 35-letou kamarádku, která děti s manželem po 15 letech neřeší - z pohodlnosti. Jen jsem ti svým prvním komentářem chtěla říct, že ještě nejste zas tak staří a že G. teď; sice pochybuje, že ho chápu a může se to změnit a pokud ho tak zbožňuješ, tak nechápu proč mu dáváš nůž na krk. Sice píšeš, že ho do ničeho nenutíš, ale je to buď; a nebo.
Ivet, jsi ženská, pokud chceš G. i dítě - dá se to přeci zařídit, ne?  |
| ||
| Ivčo, dokážeš si představit, že zůstaneš bezdětná? Já ne. Z toho důvodu svojí situaci řeším. Pokud G děti nechce, jeho rozhodnutí budu respektovat, ale on musí zase respektovat to moje (pokusím se najít někoho, kdo děti chce). nechci, aby se někdo kvůli mě objetoval a já se kvůli nikomu objetovávat taky nebudu... Představa stárnoucího bezdětného párečku mě děsí - vím o čem mluvím. Moje kolegyně je bezdětná čtyřicátnice. Z jejího rozhodnutí. Ona je spokojená, ale mě prostě její život přijde o ničem |
| ||
| Ivčo, já he nenutím, ale opravdu platí, že pokud děti nechce, tak já ho nutit nebudu, ale holt si musím najít někoho,kdo děti chce... A proč:
Gravidita ve vyšším věku. Po 35. roce života ženy se stává otěhotnění čím dále méně pravděpodobné. Po 40. roce je šance na graviditu minimální, po 45. roce je již těhotenství vyslovenou raritou. Se stoupajícím věkem matky roste též riziko vrozených vad, pro ženu starší 40 let je několikanásobně vyšší než pro ženu 30letou. Starší ženy též častěji trpí některými chorobami, jejichž výskyt v graviditě komplikuje její průběh, například cukrovkou nebo vysokým tlakem. Při současných znalostech a úrovni medicíny je však zcela reálné, že těhotenství může proběhnout i u straších žen bez vážných komplikací a šance na porod zdravého dítěte je i v těchto případech velmi vysoká. U mužů se vliv věku uplatňuje méně výrazně. Schopnost počít potomka je zachována i ve vysokém věku a ani riziko narození geneticky postiženého dítěte není u muže tak úzce svázáno s věkem jako u ženy. |
| ||
| Sorry, nechtěla jsem aby se to vyhrotilo do tohoto tónu komunikace. Jen jsem se chtěla zastat pana G., z Tvého článku totiž vyplývá "buď; děti nebo jdu" - a přečti si svůj komentář z 21.5.07 15:41. |
| ||
| jen pro zajímavost - jsem o 3 roky starší než ty, a skončila jsem školu před 8 lety... možná proto ten jiný pohled na svět. |
| ||
Já děti miluju, půjčuji si je od všech kamarádek kolem , ale prostě vím, že teď; se na to své vlastní ještě necítím. Naštěstí oba s přítelem víme, že udržet náš vztah má větší cenu a naštěstí má budoucnost i bez dětí (i když minimálně 2 by se šikly. S těma poruchama a vadama máš samozřejmě pravdu, ale myslím, že ani jeden z vás na tom není až tak špatně. Držím Ti palečky. |
| ||
| Ještě mě napadá: Nikdo po nikom nemůže chtít, aby si pořídil děti, když je nechce... |
| ||
| Ivčo,
já Groulu do ničeho netalčím, jen chci vědět, na čem jsem. Pokud se na děti necítí a nechce je, jeho rozhodnutí respektuju... ale náš vzath se tím pro mě stává zbytečný, protže prostě nemá budoucnost (pro mě). Pokud tě tvůj přítel nutí a ty se na to necítíš, tak mu to řekni... Nevymlouvej se, ale vysvětli mu to. Ono totiž takové to posouvání AŽ... lidi docela dost sere. Pokud děti nechceš (a vůbec, nebo v nejbližší době), tak mi přijde fér to tomu duhému říct a ne mu dávat nějaké falešné naděje a pak cukat. 
Jinak nevím, jestli to nebylo špatně pochopeno, nechci teď; děti, protože je mají kamarádky, ale protože jsem vždycky chtěl děti a vím, že teď; už moc prostoru na čekání nezbývá, protože s věkem se snižuje plodnost (jak u žen, tak u mužů) a současně se zvyšuje riziko genetických vad. Prostě si uvědomuju, co pro mě může znamenat čekat. Já už si jsem prostě vědomá toho, že věčně čekat nemůžu... |
| ||
| Ahoj Ivet,
Tvůj příspěvek je super a rozhodně je k zamyšlení. Nedávno jsem řešila ten samý problém, ale v opačné pozici. Mě je 25, mému příteli 31, hrozně chce děti, bohužel už delší dobu a já jsem stejně jako pan G. jeho touhy a potřeby nebrala v potaz a stále jen posouvala termín početí. Nejdříve to bylo po bakalářkách, potom po státnicích, pak až mi bude 25. Teď; pán domu udeřil a já jsem z toho mám hlavu v pejru. Já ještě nechci být zodpovědná, já ještě nechci být doma, chci být bezstarostné stvoření, chci být dítě, které jede na víkend domů schovat se k mámě nebo se na všechno vykašlat a celý víkend trajdat po venku….. a můžeme si to vůbec dovolit? Uživí nás hlava rodiny? Dokáže splácet hypotéku, kupovat plíny a sunar, chodit domů a pomáhat? Zvládnu to já, když se mu sice podvolím, ale ve skrytu duše ještě nejsem připravená? Musím dát za pravdu jak Tobě, protože když tikají biologické hodiny a všude kolem je spousta dětí, tak se ženská prostě neudrží, tak na druhou stranu i panu G., nebo jestli přemýšlí o těch samých problémech a otázkách jako já, není se čemu divit, že se do toho nežene. A pan G. o tom přemýšlí, má Tě rád a nerad by Tě zklamal. Neboj, všechno dobře dopadne. Přeji Vám oběma pevné nervy a mnoho společně strávených šastných chvil.
Ivča |
| ||
| Pane G.
Neustále se holedbáš  , jak máš genetický potenciál na výši, tak se předveď; a splň Ivet alespoň jedno z jejích přání.
Cizím chceš pomoci, ale vlastním nic? Tak se snaž!!!! nebo  |
| ||
to rozhodně, zejména pro někoho  |
| ||
| No, je to článek k zamyšlení... |