![]() |
pĝihlášen uživatel: anonym login |
Když pominu takové to pubertální vodění za ruce a osahávání v rockových klubech, prvního partnera jsem našla téměř ve svých devatenácti letech. Slíbila jsem nejmenovat, takže to vezmu podle abecedy a v tomto článku mu budu říkat Adam.
S Adamem jsem se seznámila ve škole. Vzhledem k tomu, že ve třídě bylo asi 83 kluků na 5 holek, bylo z čeho vybírat. Dohromady jsme se s dali při jedné chlastací akci. Já v té době byla téměř abstinent - jednak jsem měla celkem bouřlivé mládí a hlavně jsem v té době trpěla zažívacími obtížemi a zvracela i po čaji s rohlíkem. Víkendových chlastaček, ale i pravidelných hospod jsme se účastnili poměrně pravidelně, a nikomu nijak zvlášť nevadilo, že nepiju, ani když se zažívání upravilo. Ale jak je známé, nic není ideální. Jako střízlivá jsem pro bandu ožralejch byla naprosto nespolečenská - a vadilo to hlavně Adamovi, který se postupem času stále víc věnoval kamarádům až jsem jeho zásluhou začala být nežádoucí. Prostě mě už nikdo nikam nezval a akce byly "pánskými jízdami", kam se pro zpestření zvaly spolužačky z nové školy.Případně to byl víkend s lyžováním a já bych se tam jako nelyžař určitě nudila (dodnes nevím, jak si tím mohl být tak jistý). Nakonec jsem se stala i nežádoucí v jeho životě. Ačkoliv konec vztahu vypadal jednoznačně jako moje chyba, podle mě byl problém úplně jinde - v alkoholu. Je pravda, že jsem se stala protivnou a nesnesitelnou, ale moje nesnesitelnost byla přímo úměrná Adamovu pití. No a jeho pití bylo zase vpřímo úměrné mojí nesnesitelnosti. Docela pěkný začarovaný kruh. Ovšem tohle je příběh se šťastným koncem. Bouřlivák Adam se neuchlastal a neskončil na JIPce, ale usadil se, založil rodinu a bude šťastně žít až do smrti ![]() Pro mě to byla hodně zajímavá zkušenost, za kterou mu upřímně děkuju. Možná jsem některé věci pochopila až dodatečně, ale ani tak jsem se z toho dostatečně nepoučila. Někteří jsou prostě nepoučitelní... Ivet |
Datum :09.05.2005_08:02:25 Autor èlánku : Ivet |