|
| pĝihlášen uživatel: anonym login |
Život s alkoholem - příběh druhý
| Jak už jsem v závěru prvního příběhu zmínila, jsem nepoučitelná, i když se o to snažím. Například jsem se rozhodla, že přestanu lidi škatulkovat podle prvního dojmu. Udělala jsem to zatím jednou a skoro by se dalo říct, že toho trochu lituju. Vznikl z toho totiž vztah, který zatím nejvíc ovlivnil můj život. Abych to zkrátila, po několika pokusech navázat další vztah, jsem "dala šanci" člověku, kterého jsem napoprvé zařadila do kategorie naprostých debilů. Ale protože nemůžu jmenovat a jména přiděluji abecedně, je na řadě teprve písmeno B. Budu mu teda říkat Blbec.
Ze začátku to vypadalo, jako bych se u Blbce tím prvním dojmem opravdu netrefila, ale nakonec se ukázalo, že dýl než tři měsíce se přetvařovat nevydrží (ale o tom v jiném příběhu). A jak to bylo s ním a alkoholem? Myslím, že nepil proto, že by mu to chutnalo, ale proto, aby kamarádům dokázal, že na to má... Protože na to neměl, tak si naprosto zoufale objednal jednu vodku a zbytek večera si doplňoval skleničku vodkou z batohu. Jednak mi přijde zoufalý pít celý večer vodku, a pak mi přijde taky dost zoufalý, že někdo má potřebu chodit po hospodách, i když na to nemá. Navíc jsem měla pocit, že dvaadvacetiletý student vysoké školy si nic nemusí dokazovat. Teď už mám ovšem pocit, že chlapi si musí stále něco dokazovat. Nejúžasnější to bylo na svatbě kamarádky. Vzhledem k tomu, že ho kluci neznali, rozhodli se, že ho opijou. Přisedli si k němu a každý zvlášť si s ním ťukal sklenkou. Bylo to tak okatý, že ho chtějí opít, až si toho chudák Blbec vůbec nevšim a s pohledem "co bych se nenapil, je to zadarmo" byl za chvíli ožralej jak Dán. Když jsem mu druhý den naznačila,že byl za debila, tak se překvapivě vůbec necítil jako debil, takže ono staré známé pravidlo neplatí vždycky. Ve výsledku jsem nakonec byla za debila já, protože přivést domu takového debila může jen debil  |
| Datum :17.05.2005_09:48:07 Autor èlánku : Ivet |
