![]() |
pĝihlášen uživatel: anonym login |
Už to bude pár let, co jsem poznala jednoho ze svých kamarádů. Vzhledem k tomu, že už do kruhu svých kamarádů nepatříme, můžu si dovolit mu říkat Zoufalec.
Zoufalec byl úplně obyčejný kluk. I když nebyl krásný jako Brad Pitt nedá se o něm říct, že by byl ošklivý. K tomu byl ještě chytrý, zábavný, společenský... Ale neuměl to z holkama. Né že by si z holkama nerozuměl, ale prostě nevěděl, jak na ně. V jeho okolí se neustále objevovali nějaké nové kamarádky, se kterými vydržel řešit jejich i jeho problémy hodiny, ale stále nebyla na obzoru žádná partnerka, i když po ní zoufale toužil. A to byl právě Zoufalcův problém. Tak strašně toužil po holce, že se najednou upínal na všechny. Nedokázal si z té řady kamarádek vybrat tu pravou, do jejíhož uhánění by investoval svou energii, a tak tříštil síly. Snažil se vždy právě o tu, se kterou čas trávil. Zoufalcovi ovšem nešlo o to dostat všechny kamarádky do postele (nesnažil se o to a asi se mu to ani nestávalo), ale uhnat alespoň jednu na celý život. Za sebe, jako uháněnou kamarádku a osobu ženského pohlaví, musím říct,že jeho počínání bylo trapný. Primárně jde totiž každé ženské o to, aby chlap obdivoval právě jí a právě proto, jaká je. Ačkoliv z jeho chování bylo cítit, že to myslí vážně, bylo odporný to, že mu bylo úplně jedno, s kým bude, jen aby s někým byl. Nebudu to prodlužovat. Nakonec se našla holka, která ho měla ráda a tak jí za to miloval... A aby si to náhodou nerozmyslela, nebo nezjistila, že jí má rád jen proto, že konečně někoho má, do půlroku si jí vzal a hned si pořídili potomstvo a žijí spolu šťastně... |
Datum :01.06.2005_12:16:33 Autor èlánku : Ivet |